V průběhu příprav se uvažovalo o účasti různých operátorů, avšak nakonec se expedice zúčastnili Jarda OK1DUO, Rosťa OK1DXF, Dan OK1HRA, Petr OK1PAT, Ruda OK1TNM, Lenka OK1TUO, Vašek OK1VD, a Sveta OK1VEY.

Všichni účastníci se sešli v průběhu soboty 22. března v Holicích a všechnu výbavu naložili jak do klubového VW s malým vlekem, tak do Škodovky Petra OK1PAT. Pro poměrně rozsáhlé technické vybavení bylo vše nutno rozdělit do dvou aut. I když jsme měli oproti původnímu plánu malé zpoždění, dali jsme si v Holicích ještě opožděný oběd či předčasnou večeři a vyrazili na jih.

Cesta měla průběh normální, jen počasí bylo velmi chladné. Petrův palubní počítač v autě hlásil při průjezdu chorvatským Velebitem pokles teplot k -10°C. Řidiči se střídali a jelo se bez přestávky. Za svítání jsme dorazili do přístavu Zadar. Ještě před nájezdem na trajekt se k nám přidali Srečko 9A3EO a Mariján 9A6PAC, kteří jeli na Dugi Otok s námi.

Dugi Otok je nejdelší ostrov ze skupiny severo-dalmatinských ostrovů. Má povrch 124 km2, délku 52 km a šířku 1- 4 km. Nejvyšší návrší je Velka Straža (338m), která se nachází na hřebenu, který prochází po délce celého ostrova. Jihozápadní strana ostrova má strmé pobřeží, ostatní části pobřeží jsou rovnější s množstvím malebných zátok. Na ostrově je 11 osad, z nichž největší je Sali.

Trajekt ze Zadaru jezdí do přístavu Brbinj. Tam jsme se v neděli dopoledne po 1 1 hodině plavby vylodili. Naše cesta vedla do 20 km vzdáleného Zaglavu, kde jsme měli zajištěno ubytování. Něco málo jsme pojedli a za doprovodu chorvatských přátel jsme vyjeli na objížďku ostrova. První cesta vedla na sever na poloostrov Veli Rat (Velký mys) se stejnojmenným majákem. Tam jsme si vystoupali po 174 schodech na jeho ochoz. Tento maják nám již vloni naši chorvatští přátelé doporučovali jako vhodný pro IOTA.

Následovala objížďka dalších lokalit, zátok a přístavů na severní části ostrova. Večer jsme se rozloučili s našimi chorvatskými přáteli, kteří posledním trajektem odjeli do Zadaru. Počasí bylo sice slunečné, avšak byl velmi silný vítr. V apartmánech, kde jsme se ubytovali, jsme celý večer a celou noc museli topit.

Celý pondělek jsme věnovali ještě dalšímu průzkumu střední a jižní části ostrova. V přístavu Sali nás náhoda zavedla do rozestavěného domu, kde je paní domácí Ostravačka, která se tam před 20 lety provdala. Podmínky pro zřízení vysílacího pracoviště se nám zde zdály být příznivé a i apartmány byly poněkud lacinější než na prvním místě. A tak jsme se sem v pondělí ráno přestěhovali.

Rozhodlo se, kam se postaví antény a ihned se započalo s jejich stavbou. Bylo však také potřeba v nedostavěném prvním patře vyklidit ze dvou místností velký nepořádek a provést jejich zkulturnění natolik, aby zde mohly vzniknout dvě operátorky.

V suterénu tohoto domu v apartmánu se dvěma ložnicemi bydleli Vašek, Ruda, Petr a Dan. V sousedním domě dolů ze stráně pak bydlel Sveta, Rosťa a Jarda s Lenkou. Tam jsme také měli kuchyň a jídelnu.

Ve středu nám Srečko oznámil, že získal povolení vysílat o víkendovém závodě z kanceláře správce majáku a postavit si kolem majáku i pověsit z majáku antény. V pátek jsme tedy jeli na Veli Rat vybudovat vysílací pracoviště. Na místě na závod zůstal Vašek OK1VD s Jardou OK1DUO. Ostatní měli za úkol vysílat ze Sali. V pondělí ráno jsme zase zajeli nejdříve na Veli Rat vše zlikvidovat. Odpoledne se sbalilo vše na Sali a naložilo do aut. Ještě že tak. V noci přišlo totiž "jugo" - větrná bouře, která lomcovala okenicemi a ohýbala stromy. S anténami by to asi nedopadlo nejlépe.

V úterý jsme si museli přivstat, protože v 6 hodin nám již odjížděl z 30 km vzdáleného Brbinje trajekt do Zadaru. Ale co čert nechtěl, Petrovo auto se po týdenním odpočinku nepodařilo nastartovat. Měli jsme sice 20 minutovou reservu, ale zdálo se, že nepostačí. Podařilo se nakonec auto odtlačit, sjet na silnici a z kopce směrem k přístavu ho roztlačit a nastartovat. Nakonec vše dobře dopadlo a trajekt jsme stihli. V Zadaru jsme sice měli schůzku se Srečkotem, toho jsme se ale nedočkali a tak jsme pádili k domovu. Na Kamenec jsme dorazili s VW kolem 22 hodiny. Počkali jsme na Petra, který cestou vyložil Jardu OK1DUO s Lenkou OK1TUO a dorazil také na Kamenec. Tam se mezitím rozdělil materiál na část, kterou si účastníci v jednotlivých autech odvezli domů a část, která se uskladnila na Kamenci. Chvíli po půlnoci se rozjeli účastníci do svých domovů a expedice skončila.

Expedice splnila očekávání. Děkuji všem zúčastněným za dobrou reprezentaci českých radioamatérů a holického radioklubu. Velice si považuji aktivitu Vaška OK1VD, který poskytl veškeré své teoretické i praktické zkušenosti s anténami. Vděk patří i Lence OK1TUO, která se bezvadně starala v kuchyni o tělesné blaho všech účastníků. Také řidiči Petr a Jarda, Sveta a Rosťa jeli bezproblémově. Jsem přesvědčen, že všichni pro expedici udělali, co bylo v jejich silách.

Maják Veli Rat a rodina Gorana a Jindřišky Jagić v Sali na Dugem Otoku nás v druhé polovině července očekávají.

Závěrem musím poděkovat všem, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli realizovat expedici IOCA 2003. Jsou to Allamat Dobříš (Milan OK1DJG), DD AMTEK Praha (Petr OK1CZ), ZACH Bradlec (Slávek OK1TN), DT Press (Dan OK1HRA), Vašek OK1VD a David Šmejdíř, dále město Holice a AMK Holice.

Sveta OK1VEY