článek bude brzy doplněn fotografiemi
Z důvodu mimořádně deštivého počasí se však nakonec konalo jen v sobotu. V neděli dopoledne přišlo již jen několik lidí z klubu, který vše organizoval, a tak vedoucí naší výpravy Sveta vydal pokyny pro nakládání a odjezd. Zbytek dopoledne jsme ještě strávili pěší prohlídkou centra Záhřebu, byl to ale jen takový zrychlený přesun tam a zpět z parkoviště u divadla na největší, nejhezčí a nejpopulárnější náměstí Záhřebu, lidmi nazývaného Jelačič plac, které se ale správně nazývá Trg bana Josipa Jelačiča. Hodinka, kterou jsme takto vystihli, byla asi jedinou přestávkou v nepřetržitém dešti toho dne, ale i dnů následujících. A tak za deště, krátce po poledni v neděli 18.září 2005, opustila naše výprava i chorvatské hlavní město. Jeli jsme dvěmi osobními auty v následujícím složení:
Velitelské vozidlo:
Sveta Majce OK1VEY
Jaromír Voleš OK1VJV
Karel Košťál OK1SQK
Martin Korda OK5MK
Průzkumné vozidlo:
Jarda Chmelík OK1HDU
Václav Busta OK1MWA
Láďa Půža OK1VLA
Ivan Kohout OK1MOW
Průzkumné vozidlo se občas ztrácelo vozidlu velitelskému, hledalo všemožné nábližky a uhejbáky, až se při závěrečné cestě z Bratislavy ztratilo definitivně. Nicméně rádiové spojení na 2m bylo drženo, až na posledních 200km v ČR, neustále, zejména díky Ivanově vitalitě, přísně byla dodržována i provozní rádiová kázeň a povolovací podmínky.
Do Daruvaru jsme dorazili dle plánu kolem 15. hodiny. Vylodili jsme se na dvorečku družebního radioklubu Jan Hus a nahrnuli se do prostor klubu. Uvítal nás Zvonko se svou paní a dalšími členy. Na stole se hned objevilo dobré místní víno a zákusky. Ivan fotil sbírku trofejí z radioamatérských soutěží, která od minula viditelně přibrala na objemu. Já osobně jsem byl netrpělivý, abych uviděl, zda se událo něco nového s přestavbou staršího profesionálního vysílače na moderní soutěžní PA. Po zkušenostech z našich klubů, kterými jsem prošel, jsem tipoval, že stav oproti návštěvě před rokem a půl zůstane nezměněn. K mému překvapení došlo k obrovskému pokroku. Byl postaven zcela nový, nesmírně sofistikovaný, napájecí zdroj a řada dalších dílů. Nechápavě jsem na to všechno zíral tak, až mi vypadlo sklo z brýlí. V klubové dílně vybavené na výstavbu mohutných „parních kotlů“ se však našel i potřebný hodinářský šroubováček k jejich opravě.
Naše další cesta vedla k ubytování ve středisku Rudolfa Steinara a potom k návštěvě vysílacího střediska v Batijani.
V lokalitě Batijani bylo na prvý pohled vše bez větších změn. Pro neustálý déšť ale nebyly na prvý pohled patrné podstatné změny, ke kterým došlo mimo budovu, na ploše anténní farmy. Nové stožáry, nové antény, profesionální kabely Andrew, radost pohledět. Ivanovy snímky vše dokumentují.
Uvnitř byl připraven stůl pro společnou večeři a tak jsme jedli, povídali, někteří, zejména Ivan, navazovali na KV spojení s OK i OM amatéry. Venku bez přestání pršelo a tak odpadnul i další plánovaný program, kterým byla večerní prohlídka města. Ve vysílacím středisku jsme pobyli trochu déle, asi tak do devíti hodin, a pak jsme se rozloučili a odjeli do Daruvaru.
Pondělí začalo společnou snídaní v domě Zvonka Karnika. Po snídani jsme ještě zaběhli pozdravit novomanžele Oldu a Zdenu Znamenáčkovy, kteří bydlí nedaleko, i jejich miminko, které při minulé návštěvě ještě nebylo na světě. Potom už nás čekala řada setkání v rámci oficiálního programu.
Vše začalo v knihovně F. Buriana, která je součástí Českého domu. Předali jsme další část knih, které jsme knihovně dovezli. Sbírka knih uspořádaná naším radioklubem pro tuto knihovnu prozatím představuje 832 knihy a 89 učebnic. Pracovnice knihovny nám velice děkovaly a sdělily, že české knihy, které takto získaly, pečlivě zaregistrovaly a zařadily. Pokud se stalo, že obdržely větší počet stejných titulů, podělily se o ně i s dalšími knihovnami Svazu Čechů.
Následovala návštěva České školy, kde nás přijala zástupkyně ředitelky paní učitelka Marie Válková (češtinářka) a její kolegyně Renáta Hašková (psycholožka). Přítomen byl i pan učitel Klubíčko, zakladatel souboru Holubička, kterého okupoval Ivan a domlouval s ním kontakty pro obdobný soubor z Hradce Králové. Při prohlídce školy jsme nahlédli i do vzorné školní knihovny, vedené knihovnicí paní Barberičovou, která je zároveň redaktorkou školního časopisu.
Ze školy jsme přeběhli dvůr do mateřské školy Ferdy mravence. Čekala již na nás paní ředitelka Božena Vargová a 126 dětí. Skupina nejstarších dětí pro nás připravila krátké vystoupení, ve kterém nám zazpívali a předali drobné dárečky. Bylo to velmi milé až dojemné.
Následovaly dvě zhruba půlhodinová přijetí a to na Svazu Čechů, kde nás přijala tajemnice paní Jarmila Kulhavá (paní předsedkyně měla v rodině svatbu) a dále u vydavatelství časopisu Jednota , kde jsme byli přijati paní ředitelkou Libuší Stráníkovou.
Oficiální část naší mise v Daruvaru pak byla zakončena přijetím u starosty města, kterým je pan ing.Zvonko Cegledi. Vyslechli jsme si krátký přehled historie města i některé novinky. Z toho co jsem si stačil zapamatovat: Daruvar je připomínán již asi 200 let př.n.l. jako léčivé vřídlo na římské cestě. Samotný název je maďarského původu (Daru je v maďarském jazyce (pták) jeřáb a var hrad) V Daruvaru je tradiční vinohradnictví již od dob Říma, nyní je zde 240 ha vinic. Město má 13,54 tis. obyvatel. Ve městě se nyní i staví, v létě bude otevřen termální vodní park a staví se továrna české firmy Charvát (výroba hydrauliky), kde ředitelem bude Toník Zadre, kterého známe z radioklubu Jan Hus i souboru Holubička.
Naše krátká návštěva v Daruvaru končí oběděm v restauraci Queen. Rozloučit se s námi přišli Zvonko, Željko a Dean. Mimochodem, od naší poslední návštěvy Dean Milde rovněž povýšil a je nyní ředitelem pošty v Daruvaru.
Cesta zpět přes Maďarsko byla provázena nepříjemným deštěm na celém jeho území. Vyjasnilo se až v Bratislavě. Do Holic dorazilo velitelské vozidlo kolem čtvrté hodiny ranní, vozidlo průzkumné o půlhodinu později.
Karel, OK1SQK.
